CHS Naše poupátko - Jezevčík dlouhosrstý trpasličí králičí
Zrzka V1, CAC, CACIB, BOB
|
Přidáno 1.12.2008 (přeřazeno se sekce Práce) Jak to všechno začalo… Když jsem si pořídila Zambimu, mojí první čistokrevnou fenku ani jsem netušila, co všechno nás v práci čeká… … Poprvé co jsem si četla podmínky pro zařazení do chovu, s velkým překvapením jsem zjistila, že potřebujeme úspěšně složit jednu ze zkoušek pro lovecké psy. Přiznám se, že jsem z toho měla opravdu obavy, protože s prací loveckých psů jsem neměla žádné zkušenosti a o tom jak vlastně vypadají takové zkoušky jsem neměla žádnou představu. Kontaktovala jsem tedy výcvikáře klubu chovatelů jezevčíků, kde jsem přihlášena a ten mě poskytl několik pomocných rad. Vybrala jsem jednu z nich, zavolala jsem na místní oblastní myslivecký spolek a tam jsem dostala kontakt na pána, budu mu v mém článku říkat Standa, který má na starosti nácviky norování. Zavolala jsem mu a po domluvě jsem přišla na první nácvik, kde jsem zjistila, že mé obavy ze složení zkoušky byly na místě a z nácviku jsem odcházela velice zklamaná. Zambimě bylo dvanáct měsíců a z nory byla opravdu vyděšená, o králíka neměla vůbec zájem, natož o lišku. Jediné co bylo z nácviku pozitivní, bylo to, že nám ten milý pan Standa slíbil, že zavolá a zkusíme práci na povrchu. Týden na to se opravdu ozval. Opět jsme se domluvili a já přijela za ním do lesa. V lese nám našlapal stopu, takzvaně šlapanou, kterou jsme nechali chvilku zestárnout. Mezi tím jsem mu ukázala, co jsem svojí Zambimu zatím naučila. Psy, které jsem předtím měla a některé ještě mám, a i když nebyli s průkazem původu jsem vždy naučila základní poslušnosti. Myslím, že by to měl udělat každý, kdo si psa pořídí bez ohledu na rasu. Ale zpět k Zambimě. Ukázali jsme panu Standovi již naučenou chůzi u nohy a jiné základní povely jako jsou, přivolání, sedni, lehni, a zůstaň. Pan Standa byl opravdu překvapen a říkal, že je dobře, že jsem Zambimu již něčemu naučila a jestli prý bude mít zájem o stopu, mohla bych s ní zvládnout některou z barvářských zkoušek. Půjčil mi stopovací šňůru, řekl mi, co mám dělat a jak správně vést psa na stopě. Poté jsem Zambimu na stopu nasadila. Po chvilce jsem byla mojí Zambimou úplně unešená. Běžela po stopě s natáhnutým řemenem a nos měla celou dobu přilepený u země. Ani jednou ze stopy nesešla. Když jsme došli na konec, bylo mě řečeno, že to bylo na začátek dobré a že ještě některý jiný den můžeme vyzkoušet stopu pobarvenou a mohu začít Zambimu připravovat na zkoušky. Když jsme se Zambimou odjížděli, byla jsem velice spokojená a již jsem se těšila na další nácvik. Týden na to jsem opět jela do lesa za panem Standou. Vyzkoušeli jsme stopu pobarvenou, Zambima tuto stopu také vypracovala správně, bylo na ní vidět, že jí práce v lese baví a vypadala šťastná, což dělalo šťastnou a spokojenou i mě. Vyzkoušeli jsme i jiné disciplíny, které jsou součástí zkoušek, jako jsou nahánění, vyhledání a chování u střelené zvěře, odložení, atd. Týden na to po dalším nácviku jsem přihlásila barvářské zkoušky honičů (BZH) a barvářské zkoušky (BZ), které se konaly v Horní Bělé ve dnech 7. a 8. června 2008. Začali jsme s nácviky koncem dubna, takže jsme na přípravu měli měsíc. Pan Standa nám při nácvikách opravdu hodně pomohl. Naučil nás vše, co jsme ke složení zkoušek potřebovali a když jsem si s něčím nevěděla rady, jako zkušený vůdce mi vždycky dobře poradil. Zkoušky jsme nakonec úspěšně složily. BZH I. cena 236 bodů a BZ I. cena 122bodů (vítěz zkoušek). Se Zambimou budeme určitě cvičit dál, protože nás to obě moc baví a těšíme se na naše další úspěchy i neúspěchy. Na konec bych chtěla poděkovat panu Standovi. Stando díky za dobbrý základ.   |