Přidáno 8.9.2009
XV. memoriál Rudolfa Kristla
Letos jsem si poprvé zkusila takzvaně proběhnout prestižní mezinárodní všestrannou soutěž jezevčíků, XV. jubilejní ročník Memoriál Rudolfa Kristla, našeho Plzeňského rodáka se svojí fenkou Zambi-Mou z Debry, úžasnou dlouhosrstou trpasličí jezevčicí, která se zapsala do historie této soutěže a letošní memoriál vyhrála. Měla jsem jediný cíl, úspěšně absolvovat tento memoriál, nejlépe v první ceně a získat tak Zambimi první titul CACT a „U“. Tento memoriál je opravdu náročnou soutěží a moc mě překvapila hojná účast soutěžících s krásným počtem sedmnácti psů a jejich vůdců.
K vidění při práci byli jezevčíci převážně drsnosrstí standardní, také pak hladkosrstí standardní, dlouhosrstí standardní, ale nechyběli ani dva dlouhosrstí trpasličí, včetně Zambimi a dokonce i jeden dlouhosrstý králičí. Práce a výkony zúčastněných psů byly opravdu prvotřídní, alespoň těch, které jsem měla možnost vidět, ti co s námi chodili ve skupině. Od práce v noře, přes slídění, dohledávání a přinášení na poli i z vody, až po práci v lese. Terén i podmínky byly opravdu náročné obzvláště při práci na pobarvené stopě. Trochu to v Horní Bělé znám, nebyla to první akce, které jsem se zde zúčastnila. Pobarvené stopy vedou v dobře zazvěřené honitbě, přes mlaziny, kaliště a jiná pro psy svůdná místa, což pro zúčastněné psy a jejich vůdce byl celkem oříšek a práce na pobarvené stopě v takto náročném terénu jim pokazila perfektní výsledky z ostatních disciplín. Pro nás to znamenalo štěstí v cizí neštěstí, Zambima vypracovala perfektně pobarvenou stopu za známku tři a tím pádem se umístila jako jediná ze všech zúčastněných psů v první ceně a stala se tak Klubovým všestranným vítězem 2009.
Krom spousty cen si domů odnesla tituly CACIT, CACT a „U“. To nejcennější ovšem pro nás je, že moje veverka Zambima, tak říkáme našim vyšlechtěným mini rázům, se stala prvním dlouhosrstým jezevčíkem, ale hlavně jezevčíkem malého rázu v historii, kterému se povedlo vyhrát tuto prestižní všestrannou soutěž jezevčíků. Pocity z tohoto vítězství jsou nepopsatelné, v prvních chvílích jsem jen těžko uvěřila, že se nám takový úspěch opravdu povedl a radovat se budu ještě hodně dlouho. Na druhou stránku je škoda, že se titulů na tomto jubilejním ročníku memoriálu Rudolfa Kristla nerozdalo víc. Sama dobře vím kolik času a úsilí stojí samotná příprava psa na takto velkolepou akci a jakými nervy si každý vůdce v danou chvíli musí projít.
Tento memoriál v Horní Bělé byl perfektně zorganizován, bez jakýchkoliv nedostatků a nesl se ve sportovním a přátelském duchu. Na závěr bych ještě chtěla poděkovat našemu západočeskému výcvikáři Petru Cinkovi, který se do mě opřel a vyhecoval mě k účasti na tomto memoriálu, protože bez jeho popíchnutí bych se asi této velkolepé soutěže nezúčastnila. Péťo, děkuji.